Děj knihy
Metro 2033
Shrnutí děje
Příběh sleduje 24letého Arťoma z neutrální stanice VDNCh, které je ohrožováno mutanty zvanými „ďáblové". Poté, co tajemný lovec Hunter odchází, svěří Arťomovi úkol najít Mělnika v Polisu a předat mu vzkaz.
Arťomova cesta metrem
- Putuje přes různé stanice a setkává se s rozmanitými postavami
- Zažívá nebezpečná dobrodružství v tunelech
- Dostává se do konfliktu s různými skupinami (rudí, fašisté, trockisté)
- Je málem popraven fašisty, ale zachráněn
Vrchol děje
- Při výpravě do knihovny s cílem najít mystickou knihu umírá průvodce Danila
- Arťom získá plán tajemné vojenské základny
- Dostává se na povrch k televizní věži Ostankino
- Koordinuje raketový útok na hnízdiště ďáblů
Pozor, spoiler!
V posledním okamžiku Arťom pochopí, že ďáblové chtěli jen navázat kontakt. Poté, co rakety zasáhnou cíl, strhává plynovou masku a vrací se do metra.
ďáblové
V průběhu příběhu Metro 2033 se ukazuje, že ďáblové nejsou jen „obyčejní mutanti", ale spíše další stupeň evoluce člověka.
Pokročilá evoluce:
- Původ: Ďáblové mohou být mutací Homo sapiens, která se adaptovala na nové podmínky po jaderné katastrofě (radiaci, toxicitě prostředí)
- Schopnosti: nadlidská síla, telepatie a odolnost vůči radiaci
Nepochopení a strach:
- Snahy o kontakt mohou být interpretovány jako hrozba kvůli nedostatku porozumění
Zajímavosti o knize
- Arťom má nejspíš musophobii (strach z krys)
- Jméno Artyom je odvozeno od řeckého jména Artemios, spojeno s bohem Artemis a interpretováno jako "bezpečný" nebo "řezník"
- Na motivy knihy byly vytvořeny 3 hry a jeden remaster
- Ve hře je přidaná možnost ušetřit ďábly nebo je jako v knížce taky můžete zničit
Zajímavost o hře:
Hra má mechaniku morálních bodů, které určují, zda na konci hry hráč dostane "Redemption" trofej za to, že bude dělat pouze dobré skutky a nezabije ani jednoho padoucha.
Ukázka z knihy
"V kuželu tlustého světla spatřil mladík pečlivě napsaná, a dokonce zarámovaná latinská písmena: Besitz stirbt, Sippen sterben, du selbst stirbst wie sie; eins weißich, das ewig lebt: des Toten Tatenruhm. (Majetek umírá, příbuzní umírají, ty sám také zemřeš: jedno znám, to žije věčně, sláva skutků zesnulých.) Arťom uměl přečíst latinská písmena. Naučil se to podle stařičké školní učebnice, kterou vyhrabal ve staniční knihovně. Neklidně se rozhlédl a znovu posvítil na blok. Samozřejmě ničemu nerozuměl. „Co je to?" zeptal se a vlekl Michaila Porfirjeviče dál. Ten rychle schoval zápisník do kapsy a pokoušel se popohnat Váněčku, ale ten se bůhvíproč bránil a začal nespokojeně kňučet. „Báseň," odpověděl stařec; mladíkovi připadalo, že trochu dotčeně. „Na památku padlých vojáků. Slyšíte, jak to v němčině duní? Des Toten Tatenruhm! To vám přímo běží mráz po zádech..." Najednou se odmlčel, protože se nejspíš zastyděl za své nadšení."